Manželství s úsměvem 2

Manželství s úsměvem 2

Není dne kdy bych neděkoval Bohu za manželství. Vede totiž ke svatosti. V dnešním světě plném možností je totiž někdy lepší, když člověk nemá na výběr. Někdo spěje ke svatosti v chudé klášterní cele, jiný jako lovná zvěř farníků a je nás stále kupodivu většina, co jsme si zvolili manželství. Mnich si svatozář vymodlí, kněz vyslouží a manželé si ji vzájemně na hlavu přibijí.

Nechci však o manželství mluvit nepěkně jak by se mohlo nezasvěcenému zdáti. Manželství je krásné o to více, když je plodné. A jak pak se to tedy pozná? Ženy to poznají hned, začnou si špitat, šuškat a „nenápadně“ sledovat. Ale jak k tomu máme dospět my vůdci smečky? Obtěžkáni závažnými otázkami státu o sestavovaní státního rozpočtu ve finanční krizi, prasečí chřipce a mizerným stavem fotbalové reprezentace.

Já jsem však očekávání našeho potomka poznal, navzdory nesmyslným pomluvám o mužské zabržděnosti, celkem včas. Tj. před porodem. Nepřišlo mi divné, že se doma ztratili všechny znojemské okurky a moravské zelí – inu dívčí rozmar je dívčí rozmar. Avšak po té, co má milována začala každé ráno klaněním uctívat záchodovou mísu, jak já v nejbujnějších pubertálních letech, mi začalo něco říkat, že zde již o prachobyčejný dívčí rozmar nejde.

Snažil jsem se svoji choti nějak vyjádřit soucit a pochopení s raními nevolnostmi. Ale empatické věty typu „..co já se toho už nablil..“ nebo „nevrhej to tak prudce nebo rozstřelíš mísu“ pochopení nenalezli. Možná proto jsem si někdy ulevoval rejpavou větou „..hlavně pak nezapomeň dát prkénko dolů..“.

Doktor doporučil jedno teplé jídlo denně. Vařil jsem co to šlo. Žena váhu nenabírá a nenabírá zato já mám celkem nechtěně 8 kilo nahoře. A to nebylo nic proti tomu, když nám jedna velice moudrá kamarádka poradila na zpomalené trávení v těhotenství každé ráno kefír. Efekt se dostavil. Bohužel opět u mě, takže naše rána vypadala asi takto: Má milovaná předstírá na wc ranní nevolnost, ztímco se já přešlapujíc přede dveřmi obtěžkán projímavou snídaní, dožaduji vstupu. Přitom vážně uvažuji o vyražení dveří, pronájmu wc u sousedu a o vraždě kamarádky.

Nejkrásnější ale né nejjednodušší je vybrat jméno. Vbíráme-li jméno ženské je důležité, aby mělo důstojný a také vlastenecký zvuk. Zároveň však musí lahodit uchu muže aby byla v budoucnu provdatelná. Lámali jsem si na tím hlavu dlouho a nepřišli ani na jedno. Náš kámoš nám poradil hned tři která stoprocentně splňují kritéria: Viktoria, Bohemia a Slávia. Nedej bože, aby se nakonec narodil Baníček.

(věnováno mojí milé ženě)